Bezfitka | Výcvik gladiátorů

 Všichni známe pojem gladiátor a napadne nás celý soubor obrazů jako mužů ve zbroji, arén a jásajících davů. Bylo natočeno plno filmů a seriálů na tohle téma a gladiátoři mají na sobě díky tomu vrstvu nesmyslů.

Než si vysvětlíme výcvik, život a boj gladiátorů, musíme si povědět pár věcí. Tak hlavně ne každý gladiátor byl otrokem, který byl zotročen, vycvičen a poté usmrcen v aréně. Velká část bojovníků byla svobodných občanů, kteří si takhle "vydělávali" na živobytí nebo spláceli dluhy. Kdykoliv mohli odejít od lanisty, což byl majitel gladiátorské školy, a zanechat tohoto krvavého povolání. Druhou a podstatnou část poté tvořili zmínění otroci, kteří neměli na vybranou a prostě museli bojovat o své životy.

Další velkou mylnou představou je, že gladiátoři umírali v arénách jako na běžícím pásu. Usmrcení a ztráta gladiátora byla velmi drahá záležitost jak pro lanisty, tak pro mecenáše her, který musel zaplatit nemalou kompenzaci za smrt gladiátora. Podle pramenů došlo k úmrtí jenom u jednoho zápasu z dvaceti.

Výcvik gladiátora už začínal tím správným výběrem otroka (pokud opomeneme svobodné občany). Lanista si vybíral všechny zajímavé a exotické typy, které potom mohl použít do bojů v aréně. Žádaní byli černoši z Afriky, Galové, Germáni, Ibeřané ze Španělska, Thrákové z Balkánu a celá paleta asiatů z dalekých stepí. Samozřejmě hlavním předpokladem bylo dobré zdraví a správná tělesná konstituce.

Samotný výcvik se velmi podobal vojenskému drilu. Gladiátoři žili na škole a lanista z nich cvičili bojové stroje. Důležité bylo zvýšit tělesnou sílu a vytrvalost. Bojovníci cvičili hlavně s vlastní vahou, nosili těžké pytle a amfory a běhaly po nádvoří školy do samotného vyčerpání. Místo zbraní dostali nejdříve dřevěné repliky mečů a štítů a celé dny bušili do dřevěných panáků přesné údery.

Dnes víme, že to byli vegetariáni a velmi tlustí muži. Obraz šlachovitým a vypracovaných mužů jak z filmu Gladiátor je zcela mylný. Důvod jejich ztloustnutí je jasný: podkožní tuk je jako další přidaná zbroj, obzvlášť když mnozí z gladiátorů nosili jenom helmu a štít. Rána způsobená do tukové tkáně méně krvácí a bolí. Také je tu menší šance, že způsobené zranění nějak poškodí svaly a nervovou soustavu.

Výcvik trval dlouhé měsíce a až byl lanista spokojený a měl v gladiátora důvěru, byl bojovník vpuštěn do arény.

Hry většinou trvaly několik dní nebo i týdnů. Prodavači chodili mezi diváky a nabízeli chléb a víno. Celkově se atmosféra blížila fotbalovým zápasům, jak je známe dnes. Jenom s tím, že občas někdo za pěkný zážitek zaplatil životem.

Osudem gladiátora bylo pobavit diváky svým uměním boje, svojí vytrvalostí, ctí bojovníka a odvahou. Římané si nejvíce cenili cti a síly, a pokud to gladiátor prokázal, byť by byl poražen, diváci ho nechali žít.