Pec nám spadla, pec nám spadla, kdo pak nám ji postaví... Zpívá se v říkance pro děti a je v ní obsaženo jasné poselství. Když se něco posere a je to akutní, prostě se musí najít někdo, kdo to opraví rychle a dobře. Neřeší se tuna blbostí okolo a zbytečné papírování.
Ve slavném korporátu to takhle neplatí a dám příklad. Máte nějaký systém, který se pravidelně posrává a udělá vám kritickou chybu, že to ovlivní celý biznis. Najednou firma přestane z minuty na minutu vydělávat a vy napnete síly a obvoláte a odepíšete všechny lidi, co to umí opravit a během 30 minut je po problému a big biznis může jet dál. Jenže nezapomínejte, že jste v korporátu a do pěti minut po vyřešení problému vám píše šéf, který si došel do práce na půl desátou, proč jste nezadali tři helpdesky, nevyplnili formulář na kritické chyby, neudělali woodoo seanci a nezastřelili jste posledního jednorožce. Nejde o formu, ale o obsah.
Potom v takovém korporátu makáte, snažíte se odvádět dobrou práci, ale protože máte občas i svůj názor na věc a poukážete na neschopnost vašeho vedoucího, který jede dle úsloví: nahoře huj, dole fuj, tak se na vás dívá, jak kdybyste měli na hlavě nasráno, a na uvolněnou vyšší pozici si dotáhne blbku z jiného oddělení, která pro něj udělá veškerou špinavou práci.
Posledním hřebíčkem do rakve je udělat reklamu na něco, co vlastně klienti mají ze zákona zadarmo a nabízet neotestované novinky, které mají tolik chyb, že na několik měsíců poserou celý produkt.
Nakonec je vám řečeno, že za všechno může akcionář a chudáčci vedoucí ho musí poslouchat. Otázka jenom zní, kdyby akcionář věděl o bordelu, který je přikrytý pod kvartálními zprávami, že by se mu to líbilo.